Co se to se mnou děje? Já se najednou vůbec nepoznávám…
Už několik dní mi plno věcí nedává smysl. Záležitosti, které mi roky připadaly normální, jsou najednou divné. Lidé, se kterými jsem se bavila, pracovala, s těmi jsem byla ráda… Nebo nebyla?
Najednou mi pořady v televizi přijdou totálně mimo, nebaví mne, ba mne občas vlastně i rozčilují. A sama sobě? Sobě už vůbec nerozumím.

ÚSPĚCH JE NĚCO, ČEHO CHCE DOSÁHNOUT TÉMĚŘ KAŽDÝ.
Pro každého z nás je úspěch také něco jiného.
Ať už je to úspěch pracovní (skvělé pracovní místo, vyšší pozice, dobré benefity), nebo úspěch osobní v podobě krásných vztahů s dětmi a spokojeného manželství. V každém případě je úspěch spojen s líbivými a příjemnými pocity.

„Jooo, je to špatný, ale všechno zlý je k něčemu dobrý!“ slyšíte. „Cooo?! NE! Jak zrovna tohle může být k něčemu dobrý?!“ slyšíte sebe reagovat, možná i křičíte. Vlastně nekřičíte vy, ale váš mozek… Ptáte se: „No jo, ale co s tím? Vždyť ono je to opravdu úplně v háji! Nevím, co s tím, a cítím se mizerně!“

Už jste si určitě někdy nakoupili v automatu na kávu. Myslím v takovém tom velkém, kde vhodíte minci, zmáčknete tlačítko dle své volby a do kelímku vám nateče něco předvídatelného – chutí, barvou, konzistencí či teplotou. Stejně vlastně funguje ve velké části našeho života mozek a jemu odpovídající chování. Na situace, lidi, problémy reagujeme určitým způsobem. Více méně automaticky, více méně předvídatelně. Jsou to situace, kdy je naše reakce silně ovlivněna mozkem – resp. programy uloženými v něm.

V životě každého z nás přijdou situace, kdy si říkáme: „Co to sakra zase je?“, „Proč zase já“, „Co se to děje, to se mi snad zdá?“, „Ale toto já přeci nechci?!“

Jsou to situace, které nám nejsou vůbec příjemné. Situace, které nám přináší bolest, či zmatek. Můžou to být ale i osoby, lidé, kteří vstoupí do našeho života a přináší nám nepříjemnosti, nebo něco neobvyklého, co nás vyvádí z míry.

Sedím v kanceláři, schválně jsem si zavřela dveře, potřebuji aspoň těch 15 volných minut věnovat rozpočtu, vždyť jej zítra odevzdávám a musí být dokonalý… V tom někdo klepe na dveře: „Paní Šťastná, moc se omlouvám, ale nemáte na mě 5 minut? Já bych s vámi potřeboval mluvit.“ „Samozřejmě, že ano, co byste potřeboval?“ vypadne ze mě tak nějak automaticky.