Úspěch v očích sabotéra

Co úspěch přináší

Být úspěšný s sebou přináší uspokojení sama ze sebe, pocit důležitosti, potřebnosti. Může přinést také vnější ohodnocení, poplácání po rameni a postavení na piedestal úspěšnosti. V každém případě se v danou chvíli, kdy je úspěch dosažen, cítíme jako na obláčku a necháváme se těmito pocity hýčkat.

Jistě jste se v klasických příručkách produktivity, time-managementu a řízení dozvěděli, že je důležité mít cíle, jasné termíny a důslednost, která se projevuje hlavně v pravidelné kontrole. Bez toho přece nemůžete dosáhnout výsledku. V podstatě s nimi souhlasím, ale mám k nim jedno zásadní doplnění. U některých tento postup a důraz na cíle a jejich dodržování může vyvolat příliš velký tlak na úspěch a na způsob, jakých výsledků dosahují a jak pohlíží na případný neúspěch.

Potřebu být úspěšný rozděluji na dvě polohy

Podle toho, zda-li moji potřebu řídí mudrc, či moji sabotéři. V tomto případě především sabotér hyper-úspěšný.

Chci být úspěšný, protože mi to umožní mít pocit důležitosti. Pokud budu úspěšný, zajistím si pozornost a přijetí druhých. Neúspěch je jen chybou, kterou musím okamžitě napravit ještě větší prací, protože jen tak odčiním neúspěch. Způsobuje mi to stres. Většinou příliš nepřehodnocuji, co mi neúspěch ukázal, a pokračuji v původně nastavených kolejích. Takto tlačí náš sabotér.

Chci být úspěšný, protože si rád užívám proces a baví mě ten výsledek, nicméně to pro mě není jediný aspekt mého žití a i případný neúspěch považuji za úspěch. Vidím v něm možnost, jak něco udělat jinak, jak získat nové zkušenosti. S láskou přehodnotím situaci, cíl si stále držím, ale nyní již vstupuji do procesu s inspirací, kterou jsem si z neúspěchu odnesl. Toto je typický pohled mudrce.

A jak to souvisí s tlakem na úspěch

Tlak na úspěch nepřináší vždy lepší výsledek. Tlak ve smyslu „Pokud teď neuspěji, tak budu považovaný za úplného lůzra.“ nebo „Musím toho dosáhnout, jinak jsem pohořel na plné čáře a už si neškrtnu.“ tvoří právě náš vnitřní sabotér hyper-úspěšný, jehož hlavním motorem je vnější úspěch. Být přijímán, akceptován, být opěvován. Jeho osobní důležitost, sebehodnota a sebepřijetí zcela závisí na přijetí druhými. Platí u něj rovnice „úspěšný = přijímaný, hodnotný“.

Proč tedy tlak není tím pravým ořechovým, chceme-li dosáhnout lepších výsledků

Ač je to běžná praxe ve firmách, ale i v rodině, tak metoda cukru a biče nám nemusí vždy sloužit ku prospěchu, pokud nevidíme i vnitřní uspokojení z procesu a dosaženého úspěchu. Motivace strachem či potřebou být přijat okolím vyvolává negativní emoce uvnitř nás. Negativní emoce jako strach, obavy z vyloučení, nemilování zvyšují tlak na úspěch a paradoxně snižují úspěšnost, a to především v dlouhodobém horizontu.

Co by na to řekl třeba fotbalový útočník…

Představte si sebe jako fotbalového útočníka. Jste docela dobrý, a když se vám zadaří, všichni vás obdivují. Nyní máte jedinečnou šanci dát rozhodující gól… Je to jen na vás… Jak se k tomu můžete postavit?

Pokud jste pod vlivem sabotéra, pravděpodobně vám okamžitě naběhnou myšlenky typu: „Musíš, aby tě měli rádi. Když to teď nekopneš, nepromluví s tebou ani dresy v kabině. A těch keců, které budeš muset poslouchat.“ Toto rozpoložení zvyšuje stres a tlak na to „dát to“. V tlaku a stresu se zároveň snižuje šance na výsledek, protože vaše zaměření je na to, co by kdyby, a strach. Nevěnujete v danou chvíli plnou pozornost tomu, jak a kam míč kopnout.

Pokud jste však pod vlivem vašeho mudrce, pravděpodobně si říkáte: „Skvělý, to mám radost. Já ten fotbal miluji a dávat rozhodující góly taky. Hmmm, kam bych to tak mohl zamířit, aby to brankář nevychytal… Tak, co třeba pod břevno, viděl jsem už v zápase, že se hůř dostává nahoru…“ Jste v pozitivním naladění, těšíte se na to, jak budete střílet, rovnou i hledáte, kam byste to mohl brankáři vstřelit, aby vaše šance byla vyšší. Váš mozek i tělo funguje v otevřeném módu, zaměřuje se na hru samotnou, radost z ní a hledá řešení. To zvyšuje šanci na dobrý výsledek.

Vidíte ten rozdíl? Zkusili jste se vžít do role fotbalisty se sabotérem na ramenou a do role fotbalisty s mudrcem v zádech? Jaký způsob volíte při řešení a dosahování cílů vy?

Pokud spíše upadáte do vlivu svého sabotéra hyper-úspěšného, pak mám pro vás tipy, jak se přeorientovat směrem k mudrci:

Podívejte se na své předchozí neúspěchy a zeptejte se sami sebe.

Z odstupu můžete vidět neúspěch lépe z pohledu mudrce a jeho schopnosti hledat dar a příležitost ve všem. Posléze tuto zkušenost můžete využít pro budoucí situaci.

• Co nového jsem se díky tomuto neúspěchu naučil(a)?
• Jak vidím neúspěch z odstupu nyní? Jak závažné to vlastně bylo?
• Co se skutečně stalo oproti tomu, čeho jsem se bál(a)?

Vyberte si jeden z cílů, na kterém pracujete, a podívejte se na něj jako na prostor pro sebepoznání.

• Sledujte, co nového se o sobě můžete při jeho plnění naučit.
• Vnímejte, jaké emoce vás při plnění cíle/úkolu provázejí. Je to strach, obavy, nebo naopak radost z poznávání něčeho nového?
• Dovolte si přiznat, co je váš vnitřní impulz a co je jen vnější motivace. Děláte to pro sebe, nebo potřebujete být přijímáni okolím a poplácáni po ramenou, jak jste dobří?

Přerámujte svoji motivaci a pohled na úspěch či neúspěch. Úspěch se i bez nadměrného tlaku dostaví.

Nechcete-li na to být sami, napište, zavolejte. Do přerámování se můžeme pustit společně.