Nejsem dokonalá

Stále nejsem dokonalá… ani náhodou

A nikdy nebudu. Už jsem však pochopila, že klient nechce dokonalost. Klient chce průvodce, se vším všudy. Chce hlavně autentičnost a upřímnost, a to i přesto, že to klienta může zabolet.

Mým úkolem totiž není jen říkat hezké věci a povídat si o těch příjemných, ale respektujícím způsobem otevřít i to nepříjemné, nebo bolestivé tak, aby klient měl možnost na tématu pracovat. Ne dokonalost, ale upřímnost je základem pro schopnost najít svoji cestu za spokojeným životem.

Dokonalost je něco, co je s námi již od útlého dětství. Kdo by neobdivoval tak krásnou a dokonalou bytost jako je novorozeně. Každý se rozplývá nad dokonalostí růstu toho malého tvorečka. Považujeme za skvělé, když ten náš syn, dcera roste a chová se dle pravidel, našich očekávání. A dítě plné lásky k nám s tímto souzní… Ale vždy jen do určitého věku.

Než začne poznávat samo sebe a prosazovat své potřeby, názory. Naprosto logický krok ve vývoji dítěte. A vlastně i každého dospělého jedince.

Zde začínají první rozpory mezi potřebou být dokonalý, odpovídat očekávání, a vlastními potřebami. Tento rozpor nás pak provází celým životem a u některých z nás může vyvolat až úzkost, neodůvodnitelné strachy, snižování své hodnoty, odmítání možností, které se nám nabízí. Co kdyby to náhodou mělo znamenat uhnout z cesty dokonalosti?

Opravdu náš mozek, naše srdce touží po dokonalosti? Nebo je to jinak?

Řeknu vám, jak to mám já. Vždy jsem chtěla být dokonalá a ta hodná holčička. Hlavně neuhnout z cesty, neodporovat a dělat vše správně. Až jsem se za to neměla ráda. Proč zase nejsem dokonalá? Proč jsem to neudělala tak a tak? Vždyť jsem měla říct úplně něco jiného? Dost mě to ubíjelo a vyšťavovalo, byla jsem jak vycucnutý pomeranč nebo možná zmatená včela, která neví, na který kvítek si má sednout.

Tento postoj mě pronásledoval celé dětství, pubertu i velkou část dospělosti. Myslím, že i díky přirozenému vývoji, kdy se z ženy stane matka, jsem začala přehodnocovat své postoje a přijímat sebe i svou nedokonalost jako přednost.

být nedokonalý má své velké výhody

Předně jste jedineční, nejste rozhodně stejní jako kdokoliv jiný ve vašem okolí. Jste uvolnění, nemusíte si na něco hrát, a proto vás také netrápí různé neduhy a už vůbec ne žaludeční vředy, či bolesti břicha. Umíte říct ne a nebojíte se, že vás za to odsoudí. Očišťujete sami sebe od negativních vlivů a díky své nedokonalosti a upřímnosti k sobě přitahujete právě ty lidi a situace, které potřebujete pro svůj život a růst.

Já nejsem vůbec dokonalá. Jsem normální máma třech dětí, žiji a vychovávám je tak nejlépe, jak zrovna teď umím.

Sebevzdělávám se, koučuji sebe i klienty. Ve volných chvílích šiji, pletu, vyrábím si vlastní kosmetiku nebo taky nedělám vůbec nic… A to je to krásné.

Dovolím si dělat to, co chci a co mě baví

Namítnete, že je přece nutné dělat i to co nechci. A ano, máte pravdu. Dělám i to co nechci, ale vím, že to má nějaký důvod a můžu si i zvolit čas, kdy dělám jen to, co chci, co mě baví a co možná není obrazem dokonalé matky a ženy.

Jak vnímáte dokonalost vy? Žijete i vy v pasti dokonalosti?

Vaše